úterý 9. ledna 2018

6 Köpfe 12 Blöcke a moje první deka!




Je to tady, v lednu 2017 započatá v lednu 2018 dokončená! 
Ani jsem nečekala jak velikou radost mi udělá. A není to jen radost z deky jako takové, ale radost ze samotného šití, z překonání vcelku velkého strachu z prošívání a nakonec i z toho, že jsem vyšila spousty zbytků látek i nasyslené větší kousky.


Sešít 12 bloků chtělo spousty měření a místy i nastavování, protože některé čtverce byly bohužel menší. Ve výsledku mi to nevadí, přecijen jsem patchworkový zelenáč a umím si takové chyby odpouštět...


Rozvržení jsem si zvolila podle Dorthe Niemann. Každá ze šesti hlav tohoto projektu představila svůj návrh a mě její zaujal netypicky nahloučenými barevnými bloky. Přišlo mi, že se tím vytvořil takový proud nebo vodopád barev uprostřed černé. Oproti Dorthe jsem lemovala sešitými barevnými kousky látek. Líbí se mi ten kontrast k přední černé i zadní bílé straně. Při zakončování mi pomohl tento podrobný návod na lemování.


Moc se mi líbí deky ostatních s rafinovaným prošíváním, ale sama jsem si na takové prošívání netroufla. Vybrala jsem jednoduché linie a myslela jsem, že ještě prošiji i vzory jednotlivých čtverců. Ty jsem nakonec neprošila, třeba se do toho ještě jednou pustím, ale deka vypadá vcelku dobře i tak, tak nevím jestli mě něco nakopne... 


Protože je to opravdu velký kousek, se kterým jsem si dlouho hrála, chtěla jsem i pěkné fotky. V mlžném pondělním Krumlově deka hezky září. Jen jsem jí pak musela prohnat pračkou, přecijen ty mokré zídky nebyly úplně čistoskvoucí! 




Nevím jestli bych deku stihla už v lednu nebýt naše Kristý nemocná. Po práci toho šití tolik nestíhám. Každopádně teď se můžeme před nemocemi schovávat i pod touhle novou obří dekou. 

Ještě bych chtěla poděkovat paní Kamené, která mi doporučila na výplň rouno z čalounictví 
v Budějovickém Prioru. Přesně jak říkala spodní i vrchní látky krásně držely a během prošívání neklouzaly. Samozřejmě jsem hustě špendlila.

neděle 7. ledna 2018

Sloní trika

Po dlouhé době jsem zase šila sloní trika. Padly na ně poslední zbytky skvělého bavlněného oboulícu z Moraviatexu. Původně to mělo být jen jedno triko pro malého synovce Vítka. 



Ale střihla jsem omylem dva stejné rukávy, tak vznikla trika dvě. 



Během šití mě viděly děti a obě zatoužily po vlastních tričkách s chobotem. A radost z nich mají velikou, i když mě ty látky přijdou spíš miminkovsky pyžamkové. 


 Kristý má slonů nejvíc.


Všechna trika zdobí tkané stužky. 


A největší Tondovo triko se už ani nevešlo celé do záběru.


Hromádka sloní radosti. 

středa 13. prosince 2017

Adventní kalendář z Farbenmixu



Už je to taková moje tradice šít naslepo něco co nepotřebuji, ale co mi před Vánoci po chvilkách dovoluje utéct si ke stroji a radovat se  ze samotného šití. 


Letos jsem ze skříně vytáhla silný fialový mančestr. Ten kdysi koupila mamka nejspíš na sukni. Před čtyřmi lety padl kus na gatě pro Kristý, které pak nosila Evička. A teď došlo i na poslední zbytek. 


Klopu zdobí výšivka kytičky podle hrnku z dobročinného krámku. Obrázky na hrnečku mě nadchly, připomínají mi něžné výšivky Břichopase, a tak jsem si zkusila podobnou vyšít. No není to žádný majstrštyk, ale za chvíli budu mít ve schránce hithitovou knížku o vyšívání, tak třebas ty další už budou lepší a lepší...


Popruhy jsem chtěla černé, ale v galanterii měli jen šedý. Nakonec mi to nepřijde špatné, spolu s farbenmixí stužkou se mi líbí moc, bohužel nebyla na celý popruh, tak zdobí jen kousek s očkem.


A ještě brož s kytičkou na závěr. Je vidět, že mě ty barvy i vzor baví.

 
A baví nejen mě, tak uvidíme kdo ji nakonec vyhraje...

Na stránkách farbenmixu si můžete stáhnout návod na tuhle povedenou tašku. Šila se moc dobře a i rychle, jen příště bych nechala otvor na převracení v podšívce dole, ne mezi podšívkou a vrchní látkou.  

pondělí 11. prosince 2017

Ohio Star


Poslední čtverec! Hvězda na prosinec, to se hodí. Tak už mám i já Ohio Star ušitou. Padl na ni kousek batikovaného závěsu z našeho stařičkého transportéru a zbytky barevné látky, která mi trošku k tomu vánočnímu času i připadne. A teď už "jen" ušít deku. 


To ale nejspíš počká na další rok. A příště už sem hodím možná i něco jiného ;-)


Denní světlo na focení moc nechytám, ale ony někdy i ty umělé stíny mají něco do sebe.

úterý 5. prosince 2017

Jakubův žebřík



Až na poslední, prosincovou hvězdu se mi podařilo dohnat všech 11 čtverců. A tak bez velikých řečí vkládám předposlední Jacob´s Ladder.


Jsou v něm vzpomínky na dětskou peřinku, modré námořnické šaty, dlouhou sukni i Toníkovy kraťasy. 


Mám velikou chuť deku dokončit, ale musí počkat, jsou jiné radosti v pořadí ;-). 


Letos, stejně jako vloni běží adventní kalendář od Farbenmixu. Zatím jsem nenaskočila. Ale třeba to ještě dám... Taška na pláž se přeci hodí vždycky.

úterý 28. listopadu 2017

Joseph´s Coat



Dohnala jsem všechny poslední čtverce, když jsme s Kristý minulý týden marodily. Být hezky v teple, lít do sebe spousty čajů a během utírání nosů si hrát s odstřižky látek. To bylo vlastně fajn. 
A tak vznikl i Joseph´s Coat.


Žlutá nezbyla na celou hvězdu, tak ji doplnily odstřižky z látky s kvítky a celé kolo je z kousků krepované látky z tchýnčiných půdních zásob. Naaplikováno na povlečení z Ikey. Začaly totiž šít větší povlaky na polštáře a mě tak po zmenšování zbyl i materiál na šití.


Jedny z posledních kvítků před mrazem. Invazní turan roční od služebních garáží a hledíky s koprem ze zahrady.


Jak jsem posledně u medvědích tlapek vzpomínala na Toníkovy kalhoty, tak tady zase vidím Kristýnky oblíbenou sukýnku



pondělí 27. listopadu 2017

Medvědí tlapy


Vypadalo to, že deku nedošiju. Ale přišla chvíle, kdy došlo na dohánění. Srpnové medvědí tlapy se i v listopadu šily vcelku dobře. 


Díky šití přes papírové šablony bylo sešívání krásně přesné (jasně profíci vidí ty milimetrové odchylky, ty mě naštěstí tolik netrápí).


A já si mohla vyzkoušet zase něco nového.


Líbí se mi látky, které na čtverec padly. Houbičkové zbytky doplnily černé puntíky ze zbytku povlaku na polštáře a žlutá kostkovaná látka. Při pohledu na ní mi hned naskočí jedny z prvních kalhot co jsem Toníkovi šila. 


Bude to hodně barevná a hodně vzpomínková deka, jestli ji dokážu dokončit.