pondělí 4. února 2019

El Grande

Kamarádka sháněla střih na velkou tašku. A já si vzpomněla, že jeden mám El Grande od Farbenmixu. A že mám už dlouhou dobu v plánu ušít tašku ze starého koupelnového závěsu. 
Z pratelného závěsu z Ikey.
A tak jsem ji ušila, abych střih ozkoušela a neposílala zajíce v pytli. 


Střih je super. Tašku jsem ušila rychle, vybrala jsem si tu nejjednodušší variantu s jedním zipem.


Vnější kapsy jsem ušila jen dvě, nahoře stažené lemovací gumičkou. Vejde se do nich medvídek, nebo i lahvinka. Podle toho komu zrovna balíte.


Dvě ucha, akorát tak do ruky, se dají nahodit i na záda jako batoh. Taška má popruhy s očky na nacvaknutí dlouhého cross-body popruhu (ale na žádné z fotek nejsou vidět!).


Rychlé a šikovné příruční zavazadlo na víkend na chalupu, nebo krátkou služební cestu.

Raději ji ale nešijte ze stejného závěsu jako já. To že je taška průhledná až tolik nevadí. Jen hned po prvním balení se mi začal rozjíždět jeden šev.  Já to zkusím opravit. Ale vy raději zkuste kočárkovinu, nebo jakoukoliv pevnou bavlnu. Ne vždycky se recyklace vydaří...


To pytlík na cvičky z mého starého trička se vydařil líp, jen Tondovy botky už se do něj skoro nevejdou :-)


Přeji příjemné zimní výletování. Ať už za sněhem nebo za mořem...

čtvrtek 24. ledna 2019

Co bylo

Jednou se to stát muselo. Letos jsem neušila adventní kalendář! A dokonce jsem ani neušila deku, 
se kterou jsem tak nadějně začátkem roku 2018 začala. 
To ale nevadí. 
Přes jiné životní radosti jsem se ale ke strojům taky dostala a nakonec ušila i nějaké vánoční dárky. 


Vznikla pěkná hromádka teplých triček / mikin pro všechny malé kluky z široké rodiny i pro jednoho velkého. Kristý dostala sukýnku. Z fotek tedy vůbec nic nepoznáte, a já myslím, že už je pohromadě oblečené nevyfotím. Tak alespoň detailní záběry na rozlišovací stužky. (Zdeni poznáváš svoje růžičky? :-))
A ručně při(vy)šité aplikace pandích hlav.


Proužkaté pandy jsem zabalila do puntíkatých pytlíků ze zbytků po zmenšování povlaků. Pytlíky co nám zůstaly už používáme dál, tak snad se hodily i v ostatních domácnostech...




Krásný mrazivý leden tu máme. 

středa 5. prosince 2018

Adventní kalendář



Jako vloni i předloni a předloni a předloni... I letos se šije adventní kalendář s farbenmixem. A já se těším až taky naskočím, protože zatím nestíhám ani číst návod. Ale mám před sebou vidinu dnů, kdy budu doma i déle než jen na přespání, takže to půjde :-). Posílám odkaz (klik), třebas to některou z vás taky vtáhne. Okýnek bude jen dvanáct, tak se taška stihne vcelku rychle a zbude čas i na jiné předvánoční radosti...

A s mírným skluzem jsme s dětmi nachystali naše tradiční adventní kalendáře. Každý rok si zalepovaly čísla samolepkami, letos si vybarvují a nalepují krásná čísla od Jany Z lesa. Kristý z nich dělá ozdoby na stromeček, Toník si namaloval domek a lepí je do oken. Jestli je to přestane bavit vytáhnu zase samolepky, ale zatím vypadají nadšeně.

Krásný a pokud možno klidný advent vám všem!


středa 14. listopadu 2018

Krásenky



Dříve než stihly zmrznout, uvázala jsem z krásenek ještě několik "posledních" kytic. Vlastně to vypadalo tak nějak: "Jiří počkej, ještě než odjedeme otrhám krásenky, stejně příští týden už nebudou." Ostříhala jsem květy a poupata nechala, co by kdyby a následující víkendy se scénář opakoval. Letošní teplé počasí těmhle kráskám vyloženě prospívá.


Podzim sice hraje spíš jinými barvami, ale mě se do kytice sešly samé růžovky. Růže ze zahrady a brslen z meze.


Bíle panašovaná máta, odkvetlý sléz pižmový a zelené šípky zahradních růží měly dodat trochu zelené, ale v záplavě růžové se ztrácí...



Trochu drze vykukuje ostřice šáchorovitá, kterou jsem si posbírala z čerstvého sena na Zelendárkách. Tahle rostlinka obnažených rybničních den kytici dodává rozčepýřenou lehkost.


Jedno z "posledních" poupátek žíhané růže zase přidalo krásnou, ale po webu nepřenosnou vůni.

čtvrtek 11. října 2018

Deka pro včelařící botaniky


Kamarádi Evka (ta uprostřed) a Kuba se rozhodli vzít. Začátkem léta nám tuhle radostnou novinu oznámili. Vpravo stojící Bóža mi vzápětí volala, že společně ušijeme deku z šestiúhelníků (protože pro včelaře). Pěkně v klídku. Přes léto každá ochotná duše něco ručně spíchne a pak to dáme před svatbou dohromady.

Už jsem kdysi pár hexagonků ručně šila a je to moc pěkné, ale upřímně jsem si nedovedla představit to předsvatební finišování, zvlášť když jsem od ostatních poměrně z ruky.  


A tak jsem hledala co nejjednodušší a co nejrychlejší řešení. Narazila jsem na návod, který sliboval přesně to, co jsem chtěla. 

Pak už stačilo jen poslat všem pozvaným hostům pdfko s šablonou a čekat, kdo se chytne.


Chytlo se nás dost. A já se těšila. Představte si tu radost z každého balíčku ve schránce. To přemítání z čeho je asi ustřižen který dílek. Jaké barvy a vzory přijdou příště...
A přišly opravdu skvosty. Vedle nových designových látek i látky ze starých zásob od babiček (tuzemských i zahraničních). Nebo kousky střižené z šatů, kalhot, košil, povlečení a pyžamek. Některé pečlivě vybírané v obchodech, jiné koupené i dílem náhody.



Samotné šití šlo vcelku snadno, občas jsem párala a přistřihovala. Ale většina byla nastřihána tak precizně, že práce šla od ruky a vrchní část rychle přibývala. 


Na nějaké barevné ladění nebyl čas, část jsem šila před dovolenou. A po návratu jsem pokračovala zase s látkami, které přišly později.  Deka je tak pestrá, jak je naše přátelství a jak pestře jsme se všichni zapojili. 


V rámci usnadnění mě napadlo podšít barevný top hnědým chlupatým wellsoftem a prošít jen na pár místech. 


Tím, že se s kamarády z Moravy tak často nevidíme, bylo pro mě šití deky skvělé i kvůli vzájemné komunikaci. To společné úsilí a těšení se na reakci novomanželů bylo super. A radost byla oboustranná. 


Do svatby jsem to nestihla, ale k dece jsem přidala i rodokmen s legendou k původu šestiúhelníků. Některé zbylé lichoběžníky a návod jako bonus, aby si Evka mohla taky ušít třeba menší deku nebo povlak na polštář :-)


Krásná svatba to byla!

Neskromně se ještě pochlubím i kyticí, která byla uvázána z 30 druhů jak zahradních, tak divokých květin. Obě jsme byly překvapené, kolik se toho ještě na začátku září a v tak suché sezóně dalo natrhat.


neděle 16. září 2018

Kytice pro Tomáše a Blanku


Kytice pro Máru s Kačkou mě povzbudila a já si troufla nabídnout uvázání svatebního pugétu i kolegovi z práce. 


Tomáš s Blankou si přáli luční kvítí a nechali mi volnou ruku.


Stoprocentně luční kvítí to nebylo, ale to naštěstí novomanželům nevadilo. A oba byli z kytice nadšení.


Z louky byl růžový sléz pižmový, krvavý krvavec toten, modrý zvonek okrouhlolistý, bílá šedivka šedivá a řebříček obecný, zelenkavé okolíky pastiňáku setého, bílé bedrníku obecného a mrkve obecné. Polní plevele zastoupila chrpa modrá, heřmánkovec nevonný a koukol polní (který však vyrostl u nás na zahradě). 


Kolem kolejí jsem natrhala invazní mydlici lékařskou, která tam rostla jak v plnokvěté, tak v jednoduché formě. A ze zahrádky kytici doplnila řetězovka virginská, marulka šantovitá a řepík lékařský.


Málem bych zapomněla na květenství trávy bezkolence modrého.

pondělí 10. září 2018

Svatební


Letošní léto bylo pro nás svatební. Začalo to svatbou bráchy Marka a Kačky. Svatba byla skvělým urychlovačem prací na chalupě, protože se hodily všechny prostory. A svatba to byla krásná.



Slíbila jsem Kačce kytku. Podle data jsme se domluvily na pivoňkách. Jen letošní teplé a suché počasí pivoňky popohnalo v rozkvětu a my obě trnuly, jestli na svatební den nějaké ještě budou. Vyšlo to nakonec skvěle a na svatbu padly poslední květy. Pro nevěstu pastelově růžové...


... a pro maminky rudé.


Hrála jsem si i s ostatní květinovou výzdobou. V červnu to bylo výborné, květin na aranžování bylo spousty, i když většina plánovaných kvítků odkvetla týden před svatbou, pořád bylo co natrhat.


Bránu mi pomáhala zdobit paní sousedka a Kristýnka, všechny tři nás to bavilo a bylo to moc fajn.


A už jsme všichni příbuzní!


Nádherné fotky má na svědomí Honza Kočer. Jsem moc ráda, že si ho Mára s Kačkou na svatbu vybrali.