neděle 14. srpna 2016

Svetr


Když jsem uviděla návod na vlněný svetr October Dream neodolala jsem a nakoupila vlnu s alpakou. Sice jsem nikdy norský vzor nepletla, ale k nákupu mě popostrčily i 30% slevy. Tašku plnou klubíček jsem zastrčila do skříně a plánovala si poprosit tetu, aby mi svetr upletla k Vánocům.


Pak ale přišlo léto a mě diagnostikovali encefalitidu. Zákaz čtení, koukání na televizi, chození na slunce a celková únava mě nejprve donutili pořádně se vyspat, ale pak už mi to bylo dlouhé. Vzpomněla jsem si na klubíčka a začala ve chvilkách mezi spaním pěkně hladce plést nekonečné šedé řádky svetru. 


Když bolesti začaly ustupovat a z krve se ukázalo, že nepůjde o klíšťovku nýbrž boreliozu, začalo taky ubývat šedé vlny - a přišel čas na norský vzor. S pomocí babičky, tety a názorných video návodů jsem vcelku rychle pochopila jak na to. 


Střídání barev a vzorů mě pohltilo.


A svetr byl po měsíci a kousek na světě. 


Pletení ale nebylo úplně bez komlikací - plete se na kruhových a ponožkových jehlicích. Spodní lem jsem pletla dvakrát, protože na poprvé jsem si při napojení kruhu neohlídala přetočení ok a celý lem byl překroucený. Jak se toho vyvarovat je krásně nafoceno třeba tady


Oproti návodu nemá rolák, protože Nepal od Dropsu, na to jak je krásný, kouše. Naštěstí ne tak moc, abych svetr nenosila!


pátek 22. července 2016

Pivoňky III.


A třetí poslední pivoňkový pugét. Zase ze zahrady naší nové chalupy. 


A zase s obláčkově bílou bršlicí, ta tam totiž víc něž hojně roste. Spolu s jemně zeleným kontryhelem - který si pěstuji všude, kde můžu. 


Pivoňky v posledním pugétu jsou nejpestřejší - jednoduché bílé se střídají s bílými plnými a růžové jsou hned tři odstíny. 


Tady jsou vedle sebe světlounká a tmavší růžová společně s modrou poděnkou. 

Jsem ráda, že jsem si je vyfotila, protože teď už jsou květy v kompostu a rostliny po přesazení sbírají síly na další rok! 

Pivonky II.


Díl druhý: pivoňky ze zahrady naší nové chalupy. Focené na zahradě chalupy mých rodičů.


Spolu s pivoňkami je v pugetu všudypřítomná bršlice husí noha, kontryhel...


modrá podeňka...


a fialový kostival. 

středa 20. července 2016

Pivoňky I.


Malý vzpomínkový seriál na kvetoucí pivoňky. Díl první:pivoňky ze zahrady u domu.


Spolu se žlutými denivkami, odkvetlými orlíčky, listy mydlice, kontryhelem, kuklíkem, přesličkou a jednou modře rozkvetlou černuchou.



středa 15. června 2016

Rozkvetlá Kaplice


Kaplicí často projíždíme, nedávno jsme ale zastavili prohlédnout si místní nové i staré parky. Tedy spíš parčíky. Sice malé rozlohou, ale pestrostí květin a nápaditostí prolejzaček a jiných roztodivných instalací mě nadchly.


Děti si osedlaly dřevěné stádo oveček. A zatímco se klouzaly, houpaly a lítaly kolem...


...já se mohla kochat záplavou barev a vůní.



V Parku Času už nebyla hřišťová lákadla. Sluneční hodiny a znamení zvěrokruhu v jejich okolí, spolu s velkým hmyzím hotelem se líbily malým i velkým.


V nejmenším parčíku po cestě na náměstí se dají omýt upatlané ručky a pak hurá do cukrárny.

pátek 3. června 2016

Po ránu



Dny utíkají rychleji než bych chtěla, ale jsou chvilky, které jsem si zamrazila, abych se k nim mohla vracet. Moc se mi líbí ohňostrojová výbušnost bílého jetele plazivého.


Splihle smáčený květ heřmánku pravého.



Drobné žluté kvítky vykukující z chomáčků bílé vaty úročníku bolhoje.


Jemně operličkované kvítky štírovníku růžkatého.


Chrpa modrá čekatelka.

  
A chrpa modrá hostitelka. 


úterý 3. května 2016

Hrdějovická keramika



Hrdějovická keramika je s naší obcí tak silně spjatá, že když se díky brněnskému vlastníkovi dostala do dražby vydražila ji pro sebe obec. Ta ji od té doby pronajímá za symbolickou cenu a noví provozovatelé se snaží pokračovat v provozu. Už za prvních pronajímatelů byl vidět velký posun, teď zase keramička září a já mám radost, když vidím nasazení a zápal pro věc.


Bohužel keramička vždycky měla a dosud má nešťastnou otevírací dobu od 8-15 hodin.
Jednou jsme s Tondou využili volného dne a vyrazili na nákup.


Kristýnce jsme vybrali hrnek s holčičkou. Ta pak po příchodu ze školky nadšeně volala, že na hrnku je ona!


Talířky máme už delší dobu a pořád vypadají jako nové.


Ani jedna holčička a ani jeden kluk nejsou nikdy stejní. Podle rukopisu jde poznat, která paní je malovala.
Krásní jsou všichni.


Já ujíždím na proužcích. Modrá je moje oblíbená barva, tak se mi Hrdějovická keramika ani nemůže nelíbit. Kromě výborných vlastností samotné keramiky, která opravdu vydrží hodně. Je skvělé, že si můžete vybrat tvar, motiv, mít i vlastní nápady a v keramičce vám vyjdou vstříc. Fotka je z předloňského léta.

Když se mi podaří najít fotky, kvůli kterým jsem chtěla původně psát, přidám je sem. Naděje umírá poslední, jak v mém fotkovém chaosu, tak ve výrobě keramiky.