Adventní kalendář

Jako vloni i předloni a předloni a předloni... I letos se šije adventní kalendář s farbenmixem. A já se těším až taky naskočím, protože zatím nestíhám ani číst návod. Ale mám před sebou vidinu dnů, kdy budu doma i déle než jen na přespání, takže to půjde :-). Posílám odkaz (klik), třebas to některou z vás taky vtáhne. Okýnek bude jen dvanáct, tak se taška stihne vcelku rychle a zbude čas i na jiné předvánoční radosti...

A s mírným skluzem jsme s dětmi nachystali naše tradiční adventní kalendáře. Každý rok si zalepovaly čísla samolepkami, letos si vybarvují a nalepují krásná čísla od Jany Z lesa. Kristý z nich dělá ozdoby na stromeček, Toník si namaloval domek a lepí je do oken. Jestli je to přestane bavit vytáhnu zase samolepky, ale zatím vypadají nadšeně.

Krásný a pokud možno klidný advent vám všem!

Krásenky

Dříve než stihly zmrznout, uvázala jsem z krásenek ještě několik "posledních" kytic. Vlastně to vypadalo tak nějak: "Jiří počkej, ještě než odjedeme otrhám krásenky, stejně příští týden už nebudou." Ostříhala jsem květy a poupata nechala, co by kdyby a následující víkendy se scénář opakoval. Letošní teplé počasí těmhle kráskám vyloženě prospívá.

Podzim sice hraje spíš jinými barvami, ale mě se do kytice sešly samé růžovky. Růže ze zahrady a brslen z meze.

Bíle panašovaná máta, odkvetlý sléz pižmový a zelené šípky zahradních růží měly dodat trochu zelené, ale v záplavě růžové se ztrácí...



Trochu drze vykukuje ostřice šáchorovitá, kterou jsem si posbírala z čerstvého sena na Zelendárkách. Tahle rostlinka obnažených rybničních den kytici dodává rozčepýřenou lehkost.

Jedno z "posledních" poupátek žíhané růže zase přidalo krásnou, ale po webu nepřenosnou vůni.

Deka pro včelařící botaniky

Kamarádi Evka (ta uprostřed) a Kuba se rozhodli vzít. Začátkem léta nám tuhle radostnou novinu oznámili. Vpravo stojící Bóža mi vzápětí volala, že společně ušijeme deku z šestiúhelníků (protože pro včelaře). Pěkně v klídku. Přes léto každá ochotná duše něco ručně spíchne a pak to dáme před svatbou dohromady.

Už jsem kdysi pár hexagonků ručně šila a je to moc pěkné, ale upřímně jsem si nedovedla představit to předsvatební finišování, zvlášť když jsem od ostatních poměrně z ruky.  

A tak jsem hledala co nejjednodušší a co nejrychlejší řešení. Narazila jsem na návod, který sliboval přesně to, co jsem chtěla. 

Pak už stačilo jen poslat všem pozvaným hostům pdfko s šablonou a čekat, kdo se chytne.

Chytlo se nás dost. A já se těšila. Představte si tu radost z každého balíčku ve schránce. To přemítání z čeho je asi ustřižen který dílek. Jaké barvy a vzory přijdou příště...

A přišly opravdu skvosty. Vedle nových designových látek i látky ze starých zásob od babiček (tuzemských i zahraničních). Nebo kousky střižené z šatů, kalhot, košil, povlečení a pyžamek. Některé pečlivě vybírané v obchodech, jiné koupené i dílem náhody.

Samotné šití šlo vcelku snadno, občas jsem párala a přistřihovala. Ale většina byla nastřihána tak precizně, že práce šla od ruky a vrchní část rychle přibývala. 

Na nějaké barevné ladění nebyl čas, část jsem šila před dovolenou. A po návratu jsem pokračovala zase s látkami, které přišly později.  Deka je tak pestrá, jak je naše přátelství a jak pestře jsme se všichni zapojili. 

V rámci usnadnění mě napadlo podšít barevný top hnědým chlupatým wellsoftem a prošít jen na pár místech. 

Tím, že se s kamarády z Moravy tak často nevidíme, bylo pro mě šití deky skvělé i kvůli vzájemné komunikaci. To společné úsilí a těšení se na reakci novomanželů bylo super. A radost byla oboustranná. 

Do svatby jsem to nestihla, ale k dece jsem přidala i rodokmen s legendou k původu šestiúhelníků. Některé zbylé lichoběžníky a návod jako bonus, aby si Evka mohla taky ušít třeba menší deku nebo povlak na polštář :-)

Krásná svatba to byla!

Neskromně se ještě pochlubím i kyticí, která byla uvázána z 30 druhů jak zahradních, tak divokých květin. Obě jsme byly překvapené, kolik se toho ještě na začátku září a v tak suché sezóně dalo natrhat.

Kytice pro Tomáše a Blanku

Kytice pro Máru s Kačkou mě povzbudila a já si troufla nabídnout uvázání svatebního pugétu i kolegovi z práce. 

Tomáš s Blankou si přáli luční kvítí a nechali mi volnou ruku.

Stoprocentně luční kvítí to nebylo, ale to naštěstí novomanželům nevadilo. A oba byli z kytice nadšení.

Z louky byl růžový sléz pižmový, krvavý krvavec toten, modrý zvonek okrouhlolistý, bílá šedivka šedivá a řebříček obecný, zelenkavé okolíky pastiňáku setého, bílé bedrníku obecného a mrkve obecné. Polní plevele zastoupila chrpa modrá, heřmánkovec nevonný a koukol polní (který však vyrostl u nás na zahradě). 

Kolem kolejí jsem natrhala invazní mydlici lékařskou, která tam rostla jak v plnokvěté, tak v jednoduché formě. A ze zahrádky kytici doplnila řetězovka virginská, marulka šantovitá a řepík lékařský.

Málem bych zapomněla na květenství trávy bezkolence modrého.

Svatební

Letošní léto bylo pro nás svatební. Začalo to svatbou bráchy Marka a Kačky. Svatba byla skvělým urychlovačem prací na chalupě, protože se hodily všechny prostory. A svatba to byla krásná.



Slíbila jsem Kačce kytku. Podle data jsme se domluvily na pivoňkách. Jen letošní teplé a suché počasí pivoňky popohnalo v rozkvětu a my obě trnuly, jestli na svatební den nějaké ještě budou. Vyšlo to nakonec skvěle a na svatbu padly poslední květy. Pro nevěstu pastelově růžové...

... a pro maminky rudé.

Hrála jsem si i s ostatní květinovou výzdobou. V červnu to bylo výborné, květin na aranžování bylo spousty, i když většina plánovaných kvítků odkvetla týden před svatbou, pořád bylo co natrhat.

Bránu mi pomáhala zdobit paní sousedka a Kristýnka, všechny tři nás to bavilo a bylo to moc fajn.

A už jsme všichni příbuzní!

Nádherné fotky má na svědomí Honza Kočer. Jsem moc ráda, že si ho Mára s Kačkou na svatbu vybrali.

Narcisky a Wonky Stars

Před lety přeskočil hrdý tatínek právě narozené dcerky plot a natrhal oběma svým holkám pugét narcisek. Holčičce se od té doby občas říkalo Narcisko, zčásti i proto, že se jí držela novorozenecká žloutenka.

Žloutenka naštěstí neměla dlouhého trvání, zato narcisky se u nás do vázy strkají už po pětatřicáté. 

Mých pětatřicet narcisek pěkně sekunduje u focení rozvrkočených hvězd (Wonky Stars), které se mi povedlo ušít jako mojí teprve druhou řadu z projektu Row by Row.

Jak jsem posledně psala šití je to vcelku titěrné a oproti srdíčkům snad ještě titěrnější.

 

Ale já měla tak hezké kousky látek od kamarádky, že jsem to nemohla nezkusit! 

Chvílemi mi přišlo, že je až nemožné, že na ušití deseti hvězd je potřeba tolik (110!) malých čtverečků, ale vyšlo to. Stejně jako všechny ostatní návody i tenhle od Vereny z blogu Einfach Bunt je krásně nafocený a polopaticky vysvětluje co a jak. Není třeba se bát, stačí jen udělat si čas ;-). 

Krásné jaro všem!  

Fotosešit

U firmy Saal Digital jsem vloni nechala vytisknou fotoknihu. Překvapilo mě, že jednotlivé stránky byly pevné a silné, ne jako klasické stránky třeba v časopisech. Saal Digital tiskne na pevný fotopapír i do knížek. A tak když byla možnost vyzkoušet za recenzi fotosešit, ráda jsem v intuitivním programu seskládala pár fotek. Vybrala jsem pro mě nezvykle světlé pozadí (obvykle se mi víc líbí černá). A těšila se jak to dopadne.

Když fotosešit přišel, byla jsem překvapená z rychlosti i z velikosti. Vybrala jsem formát 21 krát 30 na šířku a to už je pořádný sešit. Myslím, že bych udělala lépe vybráním menšího formátu, velké stránky se v kroužkové vazbě ke konci sešitu neotáčí tak dobře.

Fotky vyšly krásně, barvy jsou věrné a na vzorované pozadí si postupně lihovým fixem dopisuji popisky. Ty jde psát i rovnou v programu před vyvoláním. Ale já se těším, že fotosešit ručním psaním získá o trochu víc osobitosti.

Jsem ráda, že jsem mohla zkusit další produkt téhle firmy a vím, že se na ně určitě ještě obrátím.

#saaldigital

Pletená čepice

Když jsem předloni dopletla vrchol svého pletení, zbylo mi ještě dost vlny na čepice. 

A teplá čepice se hodí vždycky. Zvlášť když jí (po tak dlouhé době) náhodou objevím téměř hotovou mezi klubíčky. 

Ještě by to chtělo, aby Kristýnce neklouzala po vláscích nahoru a líp seděla. 

Není na to nějaký trik? (Krom nemyté hlavy ;-)

A jen pro pořádek si sem ukládám videonávod na jinou čepici, kterou bych taky někdy mohla zkusit uplést, třeba pro sebe.... https://www.youtube.com/watch?v=Wlb9YYbGPkY

Srdce

Stejně jako vloni, tak i letos jsem se nechala strhnout a přidala se k šesti hlavám na šití nové deky. Jmenuje se Row by Row a tentokrát se tedy nebudou šít bloky. Každý měsíc se ušije jedna řada. A hned první lednová řada je ze srdcí. 

Na jednu řadu bylo potřeba srdcí deset. Ušila jsem je, když jsem hlídala nemocnou Kristýnku a spolu jsme i vybíraly barvy. 

Tak jsou srdíčka (opravdu jsou malá a bylo to vcelku titěrné šití) většinou něžně růžová a tyrkysová některá i vroucně červená. 

Už mě čeká jen sešití srdcí do řady. Kdybych je šila znovu, boční dílky bych šila širší tak, aby se přišívala srdce rovnou k sobě bez středového švu. Místo jeden palec širokých dvou proužků bych tedy střihla jeden proužek široký 1,5 palce.

Čekala jsem na příležitost k focení a nakonec se mi zdálo hezké nafotit srdce nedaleko rozhledny Štěpánka. 

Sluníčko se ten den neukázalo, tak jsou fotky melancholicky zamlžené a plné sněhu. Stejně jako byl celý týden naší dovolené.

Štěpánka je krásná i v mlze. Vylezli jsme i na horu, přestože bylo jasné, že výhledy do daleka nebudou a nelitujeme. 

Ale v den odjezdu jsme si museli cestu vyšlápnout znovu, přecijen vylézt na rozhlednu v takovém počasí (jakým se s námi hory loučily) se vyplatí:

Pokud jsem někoho nalákala, návod na srdce je tady.

Sama jsem zvědavá kolik řad se mi povede ušít. Oproti loňské výzvě mi tato přijde složitější, tím že jsou dílky mnohem drobnější. Ale je dobré se mít pořád co učit.