Pivoňky I.

Malý vzpomínkový seriál na kvetoucí pivoňky. Díl první:pivoňky ze zahrady u domu.

Spolu se žlutými denivkami, odkvetlými orlíčky, listy mydlice, kontryhelem, kuklíkem, přesličkou a jednou modře rozkvetlou černuchou.

Rozkvetlá Kaplice

Kaplicí často projíždíme, nedávno jsme ale zastavili prohlédnout si místní nové i staré parky. Tedy spíš parčíky. Sice malé rozlohou, ale pestrostí květin a nápaditostí prolézaček a jiných roztodivných instalací mě nadchly.

Děti si osedlaly dřevěné stádo oveček. A zatímco se klouzaly, houpaly a lítaly kolem...

...já se mohla kochat záplavou barev a vůní.

V Parku Času už nebyla hřišťová lákadla. Sluneční hodiny a znamení zvěrokruhu v jejich okolí, spolu s velkým hmyzím hotelem se ale líbily malým i velkým.

V nejmenším parčíku po cestě na náměstí se dají omýt upatlané ručky a pak hurá do cukrárny.

Po ránu

Dny utíkají rychleji než bych chtěla, ale jsou chvilky, které jsem si zamrazila, abych se k nim mohla vracet. Moc se mi líbí ohňostrojová výbušnost bílého jetele plazivého.

Splihle smáčený květ heřmánku pravého.

Drobné žluté kvítky vykukující z chomáčků bílé vaty úročníku bolhoje.

Jemně operličkované kvítky štírovníku růžkatého.

Chrpa modrá čekatelka.

  

A chrpa modrá hostitelka. 

Hrdějovická keramika

Hrdějovická keramika je s naší obcí tak silně spjatá, že když se díky brněnskému vlastníkovi dostala do dražby vydražila ji pro sebe obec. Ta ji od té doby pronajímá za symbolickou cenu a noví provozovatelé se snaží pokračovat v provozu. Už za prvních pronajímatelů byl vidět velký posun, teď zase keramička září a já mám radost, když vidím nasazení a zápal pro věc.

Bohužel keramička vždycky měla a dosud má nešťastnou otevírací dobu od 8-15 hodin.

Jednou jsme s Tondou využili volného dne a vyrazili na nákup.

Kristýnce jsme vybrali hrnek s holčičkou. Ta pak po příchodu ze školky nadšeně volala, že na hrnku je ona!

Talířky máme už delší dobu a pořád vypadají jako nové.

Ani jedna holčička a ani jeden kluk nejsou nikdy stejní. Podle rukopisu jde poznat, která paní je malovala.

Krásní jsou všichni.

Já ujíždím na proužcích. Modrá je moje oblíbená barva, tak se mi Hrdějovická keramika ani nemůže nelíbit. Kromě výborných vlastností samotné keramiky, která opravdu vydrží hodně. Je skvělé, že si můžete vybrat tvar, motiv, mít i vlastní nápady a v keramičce vám vyjdou vstříc. Fotka je z předloňského léta.

Když se mi podaří najít fotky, kvůli kterým jsem chtěla původně psát, přidám je sem. Naděje umírá poslední, jak v mém fotkovém chaosu, tak ve výrobě keramiky.

Ze sukně

Šatičky ze zbytků už jste viděli tady. 

Sukně byla krátká, ale na polštář to stačilo!

Krásná výšivka zblízka. 

Dozdobená vlnkou.

Modře holčičí

Šedá mi sice úplně nesluší. Ale jemným obrázkům se těžko odolávalo. 

Krom toho jsou lehce šmrncnuté modrou.

Pravda i žlutou. Ta by taky šla, modrá však vyhrála.

A v modré je nám dobře. Tedy hlavně mě.

Ale i Kristýnka už jí bere na milost!

Jak jsem si vyšívala

Mám schovaný obal od kapesníčků, už dlouho. Jsou na něm roztodivná kvítka veselých barev. 

A když jsem si všechny možné kombinace skládala k látce, vyšla mi nejlíp ta nejmíň barevná. 

A tak teď mám menší kapsičku na kartáčky a jiné drobné nezbytnosti. 

Jen s jedním kvítkem, zato vyšitým. Na zbytek z kalhot po babičce.

 Která možná kouká z výšek, v co všechno se její kalhoty proměnily a nejspíš ještě promění.

Protože měly takovou pěknou barvu, která se mi hodila i ke kousku látky z Ikey (co zbyla při šití povlaků). A koženky, kterou si syslila zase jiná babička a mě spadla do klína.

I zip se po mnoha letech dočkal opuštění šuplíku.

Už se těším až si spolu někam vyrazíme.