Kaplicí často projíždíme, nedávno jsme ale zastavili prohlédnout si místní nové i staré parky. Tedy spíš parčíky. Sice malé rozlohou, ale pestrostí květin a nápaditostí prolézaček a jiných roztodivných instalací mě nadchly.
Děti si osedlaly dřevěné stádo oveček. A zatímco se klouzaly, houpaly a lítaly kolem...
...já se mohla kochat záplavou barev a vůní.
V Parku Času už nebyla hřišťová lákadla. Sluneční hodiny a znamení zvěrokruhu v jejich okolí, spolu s velkým hmyzím hotelem se ale líbily malým i velkým.
V nejmenším parčíku po cestě na náměstí se dají omýt upatlané ručky a pak hurá do cukrárny.
Žádné komentáře:
Okomentovat