Galabeya

Ještě před začátkem léta jsem stihla vyšít 18 metrů blýskavých látek na kostýmy pro orientální tanec saidi. Kdo by to byl řekl, kolik flitrů a třpytek mi projde pod rukama a budu z toho mít radost! 

Dokonce hodně radosti! 

Látku nám pomohla vybrat lektorka, pak už jen poprat se se střihem. Saidi se tančí v kostýmu zvaném galabeya - to je dlouhá halena, která může být volná, často ale bývá i na tělo. Já je šila volné. Námi vybraná látka totiž nepružila všemi směry, ale jen do šířky. Při tancování se zvedají ruce a i když jsem tomu přizpůsobila vsazování rukávů, stejně se při zvedání rukou, zvedaly i šaty. Tenký a průhledný úplet mě potrápil při lemování. Výstřih jsem nakonec lemovala podsádkou. Rukávy i spodní lemy šatů jsem nechávala nezačištěné. Látka se naštěstí nepárala a úzký obnitkovací steh nevypadal hezky. 

Jako střih mi posloužil střih na triko. Zvolila jsem o velikost větší než obvykle nosím a prodloužila délku. Pro vsazování rukávů jsem upravovala původní střih podle rad v knížce Ivy Czyžové Kostýmy pro orientální tance. Střih rukávu se krapet mění proto, aby se při zvedání rukou nezvedaly celé šaty - mě to ale moc nefungovalo. Proto jsme šaty po převázání šátkem trochy podkasaly, aby při zvedání rukou šátek necestoval a držel pevně na bocích.

Nejvíc práce mi dalo začištění výstřihů. Nakonec zvítězila podsádka - výstřih byl dostatečně velký, tak jsem podsádku nemusela dělat z pružného materiálu. Úplně stačila tkaná bavlna. Protože ale blyštivý úplet byl pružný, bylo potřeba pořádně špendlit.

Před otočením a vrchním prošitím podsádky je důležité prostřihnout švový přídavek v rohu véčkového výstřihu (opatrně ale aby se neprostřihl šev). Tím se pak po přetočení nevytvoří ošklivé boule. Dozdobení kolem výstřihu si už každá ručně přišila sama.

Kostýmů stejně jako tanečnic bylo sedm. Barvy čtyři... 

A málem bych zapomněla... Kytka pro naší trpělivou učitelku tance.