Svatební

Letošní léto bylo pro nás svatební. Začalo to svatbou bráchy Marka a Kačky. Svatba byla skvělým urychlovačem prací na chalupě, protože se hodily všechny prostory. A svatba to byla krásná.



Slíbila jsem Kačce kytku. Podle data jsme se domluvily na pivoňkách. Jen letošní teplé a suché počasí pivoňky popohnalo v rozkvětu a my obě trnuly, jestli na svatební den nějaké ještě budou. Vyšlo to nakonec skvěle a na svatbu padly poslední květy. Pro nevěstu pastelově růžové...

... a pro maminky rudé.

Hrála jsem si i s ostatní květinovou výzdobou. V červnu to bylo výborné, květin na aranžování bylo spousty, i když většina plánovaných kvítků odkvetla týden před svatbou, pořád bylo co natrhat.

Bránu mi pomáhala zdobit paní sousedka a Kristýnka, všechny tři nás to bavilo a bylo to moc fajn.

A už jsme všichni příbuzní!

Nádherné fotky má na svědomí Honza Kočer. Jsem moc ráda, že si ho Mára s Kačkou na svatbu vybrali.

Narcisky a Wonky Stars

Před lety přeskočil hrdý tatínek právě narozené dcerky plot a natrhal oběma svým holkám pugét narcisek. Holčičce se od té doby občas říkalo Narcisko, zčásti i proto, že se jí držela novorozenecká žloutenka.

Žloutenka naštěstí neměla dlouhého trvání, zato narcisky se u nás do vázy strkají už po pětatřicáté. 

Mých pětatřicet narcisek pěkně sekunduje u focení rozvrkočených hvězd (Wonky Stars), které se mi povedlo ušít jako mojí teprve druhou řadu z projektu Row by Row.

Jak jsem posledně psala šití je to vcelku titěrné a oproti srdíčkům snad ještě titěrnější.

 

Ale já měla tak hezké kousky látek od kamarádky, že jsem to nemohla nezkusit! 

Chvílemi mi přišlo, že je až nemožné, že na ušití deseti hvězd je potřeba tolik (110!) malých čtverečků, ale vyšlo to. Stejně jako všechny ostatní návody i tenhle od Vereny z blogu Einfach Bunt je krásně nafocený a polopaticky vysvětluje co a jak. Není třeba se bát, stačí jen udělat si čas ;-). 

Krásné jaro všem!  

Fotosešit

U firmy Saal Digital jsem vloni nechala vytisknou fotoknihu. Překvapilo mě, že jednotlivé stránky byly pevné a silné, ne jako klasické stránky třeba v časopisech. Saal Digital tiskne na pevný fotopapír i do knížek. A tak když byla možnost vyzkoušet za recenzi fotosešit, ráda jsem v intuitivním programu seskládala pár fotek. Vybrala jsem pro mě nezvykle světlé pozadí (obvykle se mi víc líbí černá). A těšila se jak to dopadne.

Když fotosešit přišel, byla jsem překvapená z rychlosti i z velikosti. Vybrala jsem formát 21 krát 30 na šířku a to už je pořádný sešit. Myslím, že bych udělala lépe vybráním menšího formátu, velké stránky se v kroužkové vazbě ke konci sešitu neotáčí tak dobře.

Fotky vyšly krásně, barvy jsou věrné a na vzorované pozadí si postupně lihovým fixem dopisuji popisky. Ty jde psát i rovnou v programu před vyvoláním. Ale já se těším, že fotosešit ručním psaním získá o trochu víc osobitosti.

Jsem ráda, že jsem mohla zkusit další produkt téhle firmy a vím, že se na ně určitě ještě obrátím.

#saaldigital

Pletená čepice

Když jsem předloni dopletla vrchol svého pletení, zbylo mi ještě dost vlny na čepice. 

A teplá čepice se hodí vždycky. Zvlášť když jí (po tak dlouhé době) náhodou objevím téměř hotovou mezi klubíčky. 

Ještě by to chtělo, aby Kristýnce neklouzala po vláscích nahoru a líp seděla. 

Není na to nějaký trik? (Krom nemyté hlavy ;-)

A jen pro pořádek si sem ukládám videonávod na jinou čepici, kterou bych taky někdy mohla zkusit uplést, třeba pro sebe.... https://www.youtube.com/watch?v=Wlb9YYbGPkY

Srdce

Stejně jako vloni, tak i letos jsem se nechala strhnout a přidala se k šesti hlavám na šití nové deky. Jmenuje se Row by Row a tentokrát se tedy nebudou šít bloky. Každý měsíc se ušije jedna řada. A hned první lednová řada je ze srdcí. 

Na jednu řadu bylo potřeba srdcí deset. Ušila jsem je, když jsem hlídala nemocnou Kristýnku a spolu jsme i vybíraly barvy. 

Tak jsou srdíčka (opravdu jsou malá a bylo to vcelku titěrné šití) většinou něžně růžová a tyrkysová některá i vroucně červená. 

Už mě čeká jen sešití srdcí do řady. Kdybych je šila znovu, boční dílky bych šila širší tak, aby se přišívala srdce rovnou k sobě bez středového švu. Místo jeden palec širokých dvou proužků bych tedy střihla jeden proužek široký 1,5 palce.

Čekala jsem na příležitost k focení a nakonec se mi zdálo hezké nafotit srdce nedaleko rozhledny Štěpánka. 

Sluníčko se ten den neukázalo, tak jsou fotky melancholicky zamlžené a plné sněhu. Stejně jako byl celý týden naší dovolené.

Štěpánka je krásná i v mlze. Vylezli jsme i na horu, přestože bylo jasné, že výhledy do daleka nebudou a nelitujeme. 

Ale v den odjezdu jsme si museli cestu vyšlápnout znovu, přecijen vylézt na rozhlednu v takovém počasí (jakým se s námi hory loučily) se vyplatí:

Pokud jsem někoho nalákala, návod na srdce je tady.

Sama jsem zvědavá kolik řad se mi povede ušít. Oproti loňské výzvě mi tato přijde složitější, tím že jsou dílky mnohem drobnější. Ale je dobré se mít pořád co učit.

6 Köpfe 12 Blöcke a moje první deka!

Je to tady, v lednu 2017 započatá v lednu 2018 dokončená! 

Ani jsem nečekala jak velikou radost mi udělá. A není to jen radost z deky jako takové, ale radost ze samotného šití, z překonání vcelku velkého strachu z prošívání a nakonec i z toho, že jsem vyšila spousty zbytků látek i nasyslené větší kousky.

Sešít 12 bloků chtělo spousty měření a místy i nastavování, protože některé čtverce byly bohužel menší. Ve výsledku mi to nevadí, přecijen jsem patchworkový zelenáč a umím si takové chyby odpouštět...

Rozvržení jsem si zvolila podle Dorthe Niemann. Každá ze šesti hlav tohoto projektu představila svůj návrh a mě její zaujal netypicky nahloučenými barevnými bloky. Přišlo mi, že se tím vytvořil takový proud nebo vodopád barev uprostřed černé. Oproti Dorthe jsem lemovala sešitými barevnými kousky látek. Líbí se mi ten kontrast k přední černé i zadní bílé straně. Při zakončování mi pomohl tento podrobný návod na lemování.

Moc se mi líbí deky ostatních s rafinovaným prošíváním, ale sama jsem si na takové prošívání netroufla. Vybrala jsem jednoduché linie a myslela jsem, že ještě prošiji i vzory jednotlivých čtverců. Ty jsem nakonec neprošila, třeba se do toho ještě jednou pustím, ale deka vypadá vcelku dobře i tak, tak nevím jestli mě něco nakopne... 

Protože je to opravdu velký kousek, se kterým jsem si dlouho hrála, chtěla jsem i pěkné fotky. V mlžném pondělním Krumlově deka hezky září. Jen jsem jí pak musela prohnat pračkou, přecijen ty mokré zídky nebyly úplně čistoskvoucí! 

Nevím jestli bych deku stihla už v lednu nebýt naše Kristý nemocná. Po práci toho šití tolik nestíhám. Každopádně teď se můžeme před nemocemi schovávat i pod touhle novou obří dekou. 

Ještě bych chtěla poděkovat paní Kamené, která mi doporučila na výplň rouno z čalounictví 

v Budějovickém Prioru. Přesně jak říkala, spodní i vrchní látky krásně držely a během prošívání neklouzaly. Samozřejmě jsem hustě špendlila.

Sloní trika

Po dlouhé době jsem zase šila sloní trika. Padly na ně poslední zbytky skvělého bavlněného oboulícu z Moraviatexu. Původně to mělo být jen jedno triko pro malého synovce Vítka. 

Ale střihla jsem omylem dva stejné rukávy, tak vznikla trika dvě. 

Během šití mě viděly děti a obě zatoužily po vlastních tričkách s chobotem. A radost z nich mají velikou, i když mě ty látky přijdou spíš miminkovsky pyžamkové. 

 Kristý má slonů nejvíc.

Všechna trika zdobí tkané stužky. 

A největší Tondovo triko se už ani nevešlo celé do záběru.

Hromádka sloní radosti.