Pro Vítka

Mrzí mě, že nemám na šití tolik času, jak bych ráda. Přesto se mi povedlo ušít dárek pro maličkého synovce, který je od nás daleko. Ale odvážní rodiče na Velikonoce přijeli. 

A tak jsme mohli zjistit, že na kabátek si skřítek Vítek ještě chvilku počká, zase o to déle mu vydrží! A až mu bude sedět doufám, že se nám podaří udělat společný obrázek s bratránkem a sestřenkou.

Ještě sem vlepím pár fotek v podobné náladě jako je dnes za oknem. 

Jarní

Venku šlo všechno nějak moc rychle a najednou se ta rychlost zpomalila. A já jsem taky lehce zpomalená, tak jen pár fotek, které mi udělaly radost. 

Krásně rozkvetlé dřípatky ze Slepičích hor. 

Spousty petrklíčů ve Velkých Skalinách. 

Skloněné kvítky rozrazilu nitkovitého.

Nakvétající muchovník Lamarckův. Keřík kdysi dostala babička od pana Čobra a tak jsme mu neřekli jinak než Čobrovy borůvky. Že jde o muchovník už nějakou dobu vím, jen jsem myslela že jde o jiný v Evropě původní druh. Naštěstí jsou i lepší botanici! A tak díky článku Martina a Petra Lepších už vím, že jde o kanadský druh v Novohradských a Slepičích horách sem tam zplaňující.

A naštěstí zvládá i jarní mrazíky, takže stejně jako vloni (obě poslední fotky jsou z 24.4.2016) i letos doufám, že úroda bude. 

Tedy pokud nám něco kosi a špačci nechají ;-)

Březnový blok

Zatím to vypadá, že v hromadném šití pokračuji. Březnový kousek jsem ještě stihla, ale i když mi připadalo, že je všechno správně, tak nakonec není. 

Párat ale nebudu, ve výsledku mi ta chyba totiž vadí míň než párání.

A taky když je venku tak krásně, těžko se sedí za strojem!

Jarní

Lehounká tkaná bavlna koupená u Kdotokdyslyšel moc jarně nevypadá. Ale mě na jaro vyšla a k dnešnímu sychravému dni ladila myslím dost. 

Možná bych si mohla namluvit, že ptáci na ní neodlétají ale přilétají.

A nebo si nic namlouvat nebudu, vždyť je to úplně fuk, jestli vypadá podzimně.

Je krásně vzdušná a svěžích jarních radostí je všude kolem spousty...

Tak si je užíváme plnými hrstmi. 

Ze stejné látky ušila Barbora Kněžínková pod značkou Lochta krásné kabelky. Račte se tady pokochat. 

Neceser

Poslední dobou na šití není čas. Ale našla jsem připravené fotky z konce minulého roku. 

Kdy jsem na čistém stole se svíčkou, která už stihla na Vánoce dohořet...

...nafotila neceser z košile jejíž vzor se mi pořád ještě tolik líbí. 

Přijde mi skoro stejně geniální jako lehce psychedelická námraza na šňůrách na prádlo.

Nebo jako to, že už se nezadržitelně blíží jaro! (bílý květ čemeřice černé - Helleborus niger)

Repete

Minule jsem psala, že nejsem úplně spokojená. Nu a ve skupině na facebooku, kde stejnou deku šije už přes 1700 lidí mě naťukli. Že když se rohy otočí, bude to hezčí. 

A já si myslím, že měli pravdu. 

A mám radost, že jsem se pustila do párání. 

Víc vynikne ústřední kvítek.

Ptáček sice kouká ven, ale co by nekoukal. Možná je stejně jako zvědavý jak bude vypadat březnový soused...

K jarně zbarvenému kousku se spoustou kvítků mi hezky ladila bublinkatá váza od Ježíška. 

Skrz kterou pošilhává moje věrná asistentka. 

Materiály: zelená je z povlečení, které se už ukázalo na sukni i uvnitř taštiček a peněženky.

bílá s kresbičkami je bavlna z Ikey, kterou už nemají a bílá s kvitky je z halenky

Únorový kousek

Jak už jsem psala, přidala jsem se k akci 

 

a tak i já se stovkami dalších šila únorový čtverec, který se jmenuje Churn dash. 

A který se mi nepovedl tak dobře jako lednový, ale párat už se mi nechce. 

Zpracovávám kousíčky látek, ve kterých jsou spousty vzpomínek. Sama nevím, jak bude deka vypadat a jaké kousky ještě ve skříni objevím. 

Každopádně bude barevná, stejně jako náš život!