Dlouho, předlouho jsem váhala. Ušito bylo relativně rychle, i když došlo i na párání a přešívání.
Každopádně výsledek se od původního nápadu krapet lišil a já si pořád nebyla jistá.
Až jsem to letos riskla. A vzala si tu noční košili do práce. A ona se líbila, dokonce i dvě cizí osoby mi ji pochválily! Tak teď už jí radši říkám šaty a vypadá to, že je vynosím. Jsou totiž k mojí postavě pěkně milosrdné. A asi snad nevypadají jako noční košile...
