Dubnové pokračování

Když jsem uviděla návod na dubnový čtverec z akce 6 KÖPFE 12 BLÖCKE, tak jsem hodně pochybovala, jestli ještě budu pokračovat. Měla jsem zaječí úmysly, protože se mi Dresden Plate zdál vcelku složitý a vlastně se mi ani moc nelíbil...
Nu ale koncem dubna přišla nálada a zvítězila zvědavost. Chtěla jsem vědět, jestli jsem schopná posešít tolik malých kousků a jestli výsledek bude alespoň trochu co k čemu.

Nakupovat speciální pravítko se mi nechtělo, a tak jsem vytiskla šablonu a vzpomněla si na fotky s vtipným nápadem, jak originální pravítko nahradit. Bohužel nevím, kdo fotky nahrál. Nedařilo se mi je na facebooku dohledat. Proto vkládám fotky svoje, přijde mi fajn takový zlepšovák uchovat.

1. ustřihnout pruh široký 5 palců
2. na dvě strany pravítka přilepit vystřihlé šablony a po položení na pruh látky aby lícovala spodní a horní strany šablony s okraji uříznout zkosený bok
3. přiložit ke zkosené hraně druhou šablonu z druhé strany pravítka a uříznout druhou hranu
4. a první lichoběžník je na světě!
5. druhý uřízneme pomocí otočení šablony "hlavou" dolů
6. a tak pořád dokola dokud nebude lichoběžníků 16...



Nakonec jsem spokojená, i když moje Dresden Plate rozhodně není placatá, krčí se v několika varháncích, ale po přišití prostředního kolečka to docela lehlo.

Jen kolečko jsem střihla menší než bylo potřeba. Je hodně naknap, ale já tam prostě chtěla tenhle obrázek! A tak před páráním chrání pár řad vyšitých barevnými bavlkami.



Sama jsem překvapená jak se mi dubnový kousek líbí. Pěkně by se hodil i k nám na pohovku, ale nakonec půjde na hromádku k lednu, únoru a březnu. Pěkně čekat co bude dál...

Pro Vítka

Mrzí mě, že nemám na šití tolik času, jak bych ráda. Přesto se mi povedlo ušít dárek pro maličkého synovce, který je od nás daleko. Ale odvážní rodiče na Velikonoce přijeli. 

A tak jsme mohli zjistit, že na kabátek si skřítek Vítek ještě chvilku počká, zase o to déle mu vydrží! A až mu bude sedět doufám, že se nám podaří udělat společný obrázek s bratránkem a sestřenkou.

Ještě sem vlepím pár fotek v podobné náladě jako je dnes za oknem. 

Jarní

Venku šlo všechno nějak moc rychle a najednou se ta rychlost zpomalila. A já jsem taky lehce zpomalená, tak jen pár fotek, které mi udělaly radost. 

Krásně rozkvetlé dřípatky ze Slepičích hor. 

Spousty petrklíčů ve Velkých Skalinách. 

Skloněné kvítky rozrazilu nitkovitého.

Nakvétající muchovník Lamarckův. Keřík kdysi dostala babička od pana Čobra a tak jsme mu neřekli jinak než Čobrovy borůvky. Že jde o muchovník už nějakou dobu vím, jen jsem myslela že jde o jiný v Evropě původní druh. Naštěstí jsou i lepší botanici! A tak díky článku Martina a Petra Lepších už vím, že jde o kanadský druh v Novohradských a Slepičích horách sem tam zplaňující.

A naštěstí zvládá i jarní mrazíky, takže stejně jako vloni (obě poslední fotky jsou z 24.4.2016) i letos doufám, že úroda bude. 

Tedy pokud nám něco kosi a špačci nechají ;-)